PŘEKLADATEL/KA: -
NAKLADATELSTVÍ: Čas
ROK VYDÁNÍ ( v ČR ): 2013
POČET STRAN: 184
VAZBA: pevná (hardback) s přebalem
Shrnutí:
Anotace:
Teplá letní noc, večírek je v plném proudu, když náhle zhasnou světla. Pětice dívek se rozhodne zkrátit si chvíli vyvoláváním ducha Krvavé Mary. Je to jen mámení vybičované fantazie, nebo se v zrcadle skutečně objeví přízrak znetvořené ženy a vtáhne je do temnoty? Od chvíle, kdy se Nancy Williamsová postavila před zrcadlo se svíčkou v ruce a zašeptala "Krvavá Mary, mám tvé dítě", jsou životy všech dívek v ohrožení. První brutální vraždu následuje jen o den později další. Z poklidného městečka se stává šílencova aréna. Nebo je za vším přízrak Krvavé Mary? Nancy ví, že musí bestiálního vraha dopadnout dřív, než on najde ji. Hraje se na život a na smrt a přežít může jen ten, kdo odhalí pečlivě skrývané tajemství…
Můj názor na knihu:
Příběh začíná v roce 1992, kdy v Kalifornii řádí sériový vrah. Hned na prvních jedenácti stránkách jsou popisovány 2 vraždy, z nichž jedna je opravdu brutální. Rozhodně to není knížka pro slabé povahy. Místy se v knížce vyskytují i paranormální prvky. Bylo to sice svým způsobem oživení děje, ale ne úplně mi to tam sedělo. V roce 1992 se odehrává pouze jedna kapitola, potom se přesuneme do roku 2013, kde nastane podobná situace. V malém městečku řádí sériový vrah. Vraždy vyšetřuje místní šerif a později případ převezme FBI. Je možné, že jde o stejného vraha, který vraždil v Kalifornii nebo jde pouze o napodobitele?
Klíčem k celému případu je devatenáctiletá Nancy, která se s vrahem setkala již několikrát, ale vrah od ní vždy pouze utekl. Je to jako, když si hraje kočka s myší. Vrah má svoje pravidla, která se Nancy snaží pochopit a přijít na to, kdo je vrahem dřív, než udeří příště.
Odhalení vraha mě překvapilo, protože o něčem takovém jsem vůbec nepřemýšlela. Takže koncem jsem rozhodně zklamaná nebyla.
Shrnutí:
Celá kniha je psána z pohledu třetí osoby, což mi ne úplně vyhovovalo. Občas jsem z toho byla až zmatená, protože čtu hlavně knihy z pohledu hlavní postavy. Na druhou stranu, od knížky jsem toho moc neočekávala. O to víc jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že se to celkem dobře čte (až na ten pohled třetí osoby) a od začátku do konce se nemáte šanci nudit. Stále se tam něco děje a v knize panuje temná až zvrácená atmosféra, která mi hodně připomínala knihu Ďábel (recenze).
Obálka:
Já mám knížku doma už přes dva roky a stále jsem nebyla schopná se odhodlat k jejímu přečtení. Mohla za to částečně i její obálka, protože mi ve třinácti přišla hrozně děsivá. Teď už je to samozřejmě lepší, ale řekla bych, že obálka vystihuje tu temnotu příběhu, takže bych jí dala 4,5 z 5-ti hvězdiček.
Zdroj fotek: #,
Žádné komentáře:
Okomentovat