Vím, že článků o Světě knihy už byly desítky, ale ráda bych si moji první návštěvu tohoto veletrhu shrnula i z mého pohledu. Sice jsem už ten den zaspamovala instastories, ale když už jsem konečně vyrazila zaslouží si to článek.
Opět se mi potvrdilo pravidlo, že krizové situace sbližují lidi. Seznámily jsme se se sympatickým vysokoškolákem, díky kterému byla cesta alespoň trochu snesitelná. Ačkoliv jsme se většinu cesty bály, že na nás spadne strop nebo za námi upadnou dveře.
Konečně jsme dorazily do Prahy, kde přišla další výzva, koupit lístek na metro. Automat rozhazoval peníze po celé hale, ale lístky se mu tisknout nechtěly. Když jsme se dostaly na výstaviště čekal na nás Marty (na youtube MS Black Books), který nás pozval na zmrzlinu a na chvíli nás tím připravil o titul silných nezávislých žen.
Potom jsme se ponořily do davu ve snaze ukořistit nějaké knížky. Až mi zase někdo bude vyprávět, že v dnešní době lidi nečtou, koupím mu lístek na Svět knihy. Tolik knihomolů na jednom místě jsem už dlouho neviděla. Všechny 3 místnosti jsme prošly přibližně třikrát a pak se vyčerpáním svalily ve stanu Humbooku, než jsme vyrazily na poslední obchůzku.
Cesta domů už proběhla bez problémů, ačkoliv jsme všechny (hlavně já) pocítily tíhu literatury.
Rady pro příště:
Zarezervovat si lístek do vlaku.
Na výstavišti je teplo, opravdu velké teplo, takže rifle nejsou nejlepší nápad.
Dostatek vody s sebou je nutnost.
Pořídit si vozík nebo osobního nosiče by bylo super.
Platit pouze hotově, jak se vytáhne karta, je to ztracené.
Žádné komentáře:
Okomentovat