Bajky barda Beedleho - J. K. Rowling

PŮVODNÍ NÁZEV: The Tales of Beedle the Bard
PŘEKLADATEL/KA: Pavel Medek
ŽÁNR: Fantasy, Pro děti a mládež
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK VYDÁNÍ (v ČR): 2008
POČET STRAN: 127
VAZBA: vázaná (hardback)

Děj:

Bajky barda Beedleho obsahují 5 pohádek z kouzelnického prostředí, které jsou opatřeny poznámkami samotného Albuse Brumbála. Bajky se v mnoha věcech podobají našim pohádkám. Dobro v nich vždy vítězí nad zlem, ale na rozdíl od těch našich, kde víly pomáhají a čarodějnice znepříjemňují život obyčejným lidem, v Bajkách jsou hrdinové obdařeni schopnostmi, které jim občas pomáhají, ale někdy přinášejí problémy.

Knížka je určena pro mudly i kouzelníky.


Můj názor na knihu:

Po dlouhé době vám přináším další článek. Nebojte, nezapomněla jsem na vás, ale poslední dobou jsem toho měla opravdu hodně. Dnes vám řeknu něco málo o knížce, na kterou jsem se chystala už hodně dlouho. Poprvé recenzuji takto krátké příběhy a musím říct, že je to dost složité. Jak nastínit děj, abych neprozradila všechno a celkově napsat něco obsáhlejšího o příběhu na pár stránek, mi taky přijde složité.

Asi nejznámější z bajek je Příběh tří bratří. Ten jsme mohli v celém znění slyšet i v 7. díle Harryho Pottera. Myslím, že ho znáte všichni, ale pro jistotu vám ho připomenu. Kdysi dávno žili tři bratři, kterým se povedlo pomocí kouzel přelstil smrt. Ta jim slíbila každému jedno přání. Nejstarší si přál nejmocnější hůlku ze všech, smrt mu vyrobila Bezovou hůlku. Prostřední si přál vrátit svou mrtvou ženu, smrt mu dala Kámen, který ... Nejmladší si přál pouze nepozorovaně odejít a tak dostal Plášť neviditelnosti. 

Já osobně mám tento příběh hodně ráda. Když jsem ho četla, slyšela jsem v hlavě hlas Hermiony, jak četla Harrymu, Ronovi a Xenophiliusovi. 

Mágovo chlupaté srdce. Mocný mág viděl lásku k druhým jako slabost všech velkých kouzelníků. Proto uzamkl své srdce do truhly, to se kvůli odloučení změnilo k nepoznání. Roky strávené v temnotě a chladu ho zkazily.


Po Příběhu tří bratří moje druhá nejoblíbenější. Možná šlo zajít více do detailů, ale líbí se mi, jak je to morbidní. Jsem si jistá, že kdyby mi to někdo četl jako dítěti, byla bych z toho naprosto nadšená a ani teď se mnoho nezměnilo. Došlo k vytržení od stereotypu: "A žili šťastně až do smrti." Což knížku ještě víc oživilo. 

Králice Alice a chechtavý pařez. Příběh o hloupém králi, který se chtěl naučit kouzlit. Najmul si na to šarlatána, který za učení magie bral obrovské peníze, ale král neviděl žádné výsledky. Jednoho dne ho přestalo bavit běhání s větvičkami po zahradě a řekl, že chce v neděli předvést to, co už se naučil svým přátelům. Šarlatán zjistil o pradleně, že je čarodějka a ta mu slíbila, že pokud ji neodhalí, pomůže mu. 

 Tato povídka se mi moc nelíbila. Ne že by byla špatná, ale byla tam místa, která mi přišla nelogická. Jak podle toho, že se vám pradlena směje, když pobíháte po zahradě, s větví v ruce poznáte, že je čarodějka? Oproti ostatním to bylo asi nejvíc pohádkové.



Čaroděj a skákající hrnec mi přišla jako nejvíce poučná. Příběh čaroděje, který po svém zesnulém otci zdědil kouzelnický hrnec. Zesnulý čaroděj byl k mudlům laskavý a vždy přispěchal na pomoc, pokud bylo třeba. Mladý čaroděj s tímto ale nesouhlasí. Mudlové by neměli mít přístup ke kouzlům, oni nejsou ti vyvolení a své problémy si mají řešit po svém. Díky kouzelnému hrnci byl potrestán a nakonec, což je nejdůležitější, došel k prozření.


Každá bajka je o něčem jiném a i přes malý počet stránek čtenáři něco předají. Dají se brát jako klasické pohádky, nebo jako příběhy s hlubším smyslem. Tak jako tak je doporučuji k přečtení. Brumbálovy poznámky se zabývají historií bajek, jak byly přijímány v kouzelnické společnosti a co se mu na nich líbí a nelíbí. Řekla bych, že to jsou takové Albusovy recenze.

Na závěr přidávám úryvek z Brumbálových poznámek, ve kterých jsem se naprosto ztotožnila s dětmi kouzelníků a myslím, že na tom budete stejně. Paní Bloxamová si myslela, že pohádky jsou příliš drastické.


A pak se malý zlatý hrneček potěšeně roztančil - hopky, hopky, hop! - na drobných růžovoučkých prstících. Mazlíček Martínek vyléčil bolavá bříška všech svých panenek a hrneček z toho měl takovou radost, že se naplnil sladkostmi pro Mazlíčka Martínka i pro panenky.

,,Nezapomeňte si vyčistit zoubky!'' připomněl jim. 

Mazlíček Martínek popadl skákavý hrneček do náruče, zahrnul ho pusinkami a slíbil, že bude panenkám, vždycky pomáhat a už nikdy se nebude chovat jako ošklivý mrzoutský bručoun. 

Pohádka paní Bloxamové už v několika generacích kouzelnických dětí vyvolává tutéž reakci: neovladatelné nutkání zvracet následované okamžitým požadavkem, aby rodiče knihu odnesli a hodili do stoupy.



Shrnutí:
Bajky bych rozhodně doporučila každému, kdo má rád Harryho Pottera. Je to krásný návrat do magického světa, který jsem si užila. Knížka se čte hrozně rychle, díky pouhým 123 stránkám jsem ji přečetla během přestávek ve škole. Co mě až tam moc nebavilo, byl Brumbálův komentář. Místy mi přišlo, že je napsaný jen pro to, aby knížka byla delší. Něco nového jsem se dozvěděla, ale nic úžasného to nebylo.


Obálka:

 Knížku je možné zakoupit ve dvou vydáních. První vydání, světle modré, se mi líbilo, ale mně osobně se víc líbí druhé vydání, které je obohaceno o krásné ilustrace od Tomislava Tomiće. Menší ilustrace od samotné autorky v prvním vydání mají ale také své kouzlo.

Hodnocení knihy:


© Nacházíte se na Fandom before blood CZ.
Úpravu šablony provedla Lucy Lillianne. Titulní obrázek vytvořila Fandom before blood CZ.
Optimalizováno pro Firefox.