Deset knižních dní: Deset skvělých knih


Rozhodla jsem se zapojit do projektu Deset knižních dní, který jsem našla na blogu Vysvobozená a už se ho účastnilo celkem dost knižních blogerů.
Tady se můžete podívat na témata článků:

Okecávání už bylo dost, jdeme se podívat na (podle mě) deset skvělých knih, budu se snažit, aby byly z různých žánrů, tak uvidím jak to nakonec dopadne. A ještě malé upozornění. Seřazení knih je čistě náhodné.

První skvělou knížkou je Marťan od Andyho Weira. (RECENZE)
Knížka, do které jsem nevkládala moc naděje a která mě dokázala přesvědčit o tom, že ne vždy se vyplatí vybírat knihu pouze podle názvu a obálky. Název mi připomněl takové ty zelené ufony a obálka se mi taky nijak extra nelíbila. Začala jsem ji číst z jediného důvodu, knížka byla půjčená od kolegyně mamky a chtěla abych si jí přečetla, že je prý úžasná. Už po prvních pár stránkách jsem zjistila, že knížka asi bude úplně jiná než jak jsem si jí představovala, a že by mě mohla bavit. Měla jsem pravdu a nakonec se z Marťana vyklubala moje nejoblíbenější knížka za rok 2015 a jedna z nejoblíbenějších vůbec.

Druhou knížkou je Ďábel od Donalda Raye Pollocka. (RECENZE)


Ďábel mě naprosto uchvátil. Atmosféra v knížce je temná, děsivá a místy autor zachází až do nechutných podrobností. V knize se prolíná několik příběhů, ze začátku jsem v tom měla celkem zmatek, ale postupně příběhy začnou prolínat a na konci se příběhy spojí a vše vygraduje do obřích rozměrů. Celou knihu jsem naprosto hltala, ale vzhledem k tomu jak zvrácená byla nedokázala jsem přečíst moc stránek najednou, mám pocit, že mě to i trochu vyčerpávalo. I přes to bych vám knihu rozhodně doporučila, protože kniha určitě stojí za přečtení.

Třetí knížkou je Selekce od Kierry Cass. (RECENZE)

To je pravý opak Ďábla, knížka se četla hrozně rychle, měla jsem jí přečtenou za jeden večer, ale k dalším dílům jsem se stále nemohla dostat. Po zhruba roce jsem si celou trilogii sehnala jako e-knihy a tak jsem se pustila do re-readingu. I na podruhé se mi Selekce líbila. Jinak tento článek píši mezi čtením nejnovějšího dílu série Selekce - Dcery a zatím se mi líbí možná ještě víc než Selekce. 
Selekci bych zařadila do takového milého odpočinkového čtení, takže určitě doporučuji. 

Čtvrtou knížkou je Malý princ od Antoine de Saint-Exupéry. (RECENZE)

Knížka, kterou čtu už od dětství a pokaždé v ní najdu něco nového. Myslím, že není nikdo, kdo by Malého prince neznal, takže jdeme dál...

Pátou knížkou je Přechod od Justina Cronina. (RECENZE)

Úžasná kniha o tom, jak by to mohlo vypadat v budoucnosti (doufejme, že to takhle nedopadne). Knížka je psána opravdu realisticky a nutí přemýšlet jak vysoká je pravděpodobnost, že by se mohlo něco tak moc pokazit. V knížce jsou krvelačná monstra, něco na styl upírů. Jako skutečných upírů ne těch sexy kluků, kteří stále vypadají na osmnáct, do nich se zamiluje studentka střední školy, oni jí nechtějí ublížit, potom milostný trojúhelník, no prostě znáte to... Takže pokud si chcete přečíst něco opravdu krvelačného, kde se autor nebojí zabíjet hlavní postavy jako na běžícím páse, Přechod je jasnou volbou.

Šestou knížkou je Než jsem tě poznala od Jojo Moyesové. (RECENZE)

Knížka, kterou jsem dočetla nedávno a hodně se mi líbila. Byly to takové dospělejší Hvězdy nám nepřály a přesto bych tyto dvě knihy k sobě zas až tolik nepřirovnávala. Je to další z příběhů, který chytne a nepustí a nejradši byste s knížkou strávili celý den. Určitě to není poslední knížka od Jojo Moyesové.

Sedmou knížkou je Harry Potter a Relikvie smrti od J. K. Rowlingové.


Závěrečný díl skvělé série, kterou určitě všichni znáte.

Osmou knížkou je Sněží, sněží... od Johna Greena, Maureen Johnson, Lauren Myracle. (recenze)



Všechny Greenovky mám moc ráda. Dlouho jsem si je prohlížela a vybírala tu opravdu nejlepší. Potom mi došlo, že Hvězdy nám nepřály (vydáno v originálu 2012) jsou o něco horší verze knihy Než jsem tě poznala (2011). Papírová města mají nelogický konec, Příliš mnoho Kateřin až moc matematiky (což mně nevadí, ale ne každý s tím byl spokojený) a Hledání Aljašky je sice super, ale za nejlepší knížku od Greena bych jí nevybrala. Will Grayson, Will Grayson je mnou stále nedotčený a tak se dostáváme ke Sněží, sněží...

Sněží sněží... se od ostatních hodně liší. Je psána hned třemi autory. Každý má v knize napsaný svůj příběh a všechny tvoří jeden velký příběh

Devátou knížkou je Spouštěč od Wulfa Dorna. (recenze)


Úžasně děsivá obálka a ještě lepší příběh. Připravte se na pořádné psycho, kdy budete podezřívat úplně každého. Nechápu jak někdo na databázi knih mohl říct, že ten konec čekal už od 90 stránky... já si tím nebyla jistá až do konce. Autor čtenáře naprosto mate, myslíte si, že víte kdo to je, ale pak se objeví něco, co vás přesvědčí o někom jiném. Stále jsem o tom přemýšlela a upřímně? Na konci jsem jen tak zírala a snažila se pochopit. Bylo mi dokonce líto člověka, který to všechno způsobil. Autor měl všechno perfektně promyšlené a ten závěr byl dokonalá třešnička na dortu. 


Desátou knihou jsou Kečupová mračna. (recenze)


Možná si říkáte, proč jsem vybrala právě tuto knížku. Je to knížka od které jsem očekávala odpoočinkovou četbu, která mě bude bavit a přesně to jsem dostala a jako bonus byl příběh 'zabalený' do perfektního obalu, který jsem si zamilovala.






© Nacházíte se na Fandom before blood CZ.
Úpravu šablony provedla Lucy Lillianne. Titulní obrázek vytvořila Fandom before blood CZ.
Optimalizováno pro Firefox.